Obec Přezletice


To je zlaté posvícení…

Vyvěšeno: 19. 9. 2009

To je zlaté posvícení…

Druhá neděle v září – ta je už dlouhá léta spojena s přezleťským posvícením, slaví se na jméno panenky Marie, které je i zasvěcená kaplička na Dolní návsi. Ta se letos po 12 letech dočkala opět nového „kabátu“, jehož definitivní podoba bude dokončena během blízké doby.

Opravená kapličky Panny Marie a posvícení vázané ke jménu Marie – to by chtělo nějakou slavnost. Byl proto osloven farář vinořské farnosti pan Jančík, který byl velmi potěšen nabídkou na „chvilku zastavení a zamyšlení se“ v běhu dnešních dní, nabídkou setkat se u kapličky, společně se pomodlit a posvětit nejen kapličku, ale požehnat i všem přítomným. Slavnosti se zúčastnil i pomocný biskup pražský, monsignor Karel Herbst, který se milé povinnosti vysvěcení i požehnání velmi rád ujal.

V půl třetí v neděli odpoledne se shromáždilo více než 100 lidí různého věku, aby strávili příjemné chvíle ve společnosti nejen církevních hodnostářů, ale i mezi svými blízkými i vzdálenými sousedy. Dokonce si mohli spolu s panem farářem zazpívat dvě písně, které on doprovodil hrou na kytaru. Kropenka se svěcenou vodou v rukách pana biskupa symbolicky zkropila nejen kapličku, ale i všechny přítomné, kterým se posléze dostalo i požehnání. Závěrečný společný Otčenáš a Zdrávas zakončily slavnostní půlhodinku a pak už jen následovalo pozvání paní starostky na kulturní program na prostranství obecního úřadu.

Monsignor Karel Herbst a farář pan Pavel Jančík byli pozváni do kanceláře paní starostky Veroniky Vrecionové na malé posvícenské pohoštění a před slavnostním přípitkem „burčákem“ byli oba kronikářkou požádáni o zápis do nově vznikající Pamětní knihy obce.

Mezitím se vsí rozlehly tóny lidových písní ze západních Čech a zpěv členů folklórního souboru Špalíček Praha, jehož zpěvákem a hráčem na vozembouch je i Přezleťák pan Tomáš Mesner (viz letní číslo Obecního zpravodaje). Během dvouhodinového vystoupení si všichni přítomní mohli zazpívat známé lidovky, poslouchat ty (pro Středočechy) neznámé a nebo si dokonce zatančit jako ti nejmenší.

Na stolech byly posvícenské koláče, k tomu tekl burčák proudem (samozřejmě i jiné víno z nabídky sommeliéra pana Hanzlíka) a kdo chtěl, ten si dal výtečné pivo, protože jak se říká „kachna musí plavat“. A dle mého bleskového průzkumu ohledně slavnostního oběda na Zlatou neděli jich bylo!

Na Horní návsi byla jako každý rok střelnice, houpačky a místo kolotoče trampolína; pouť jak má být včetně těch správných pouťových „odrhovaček“. Ty se ale malinko mísily s harmonikou pana Zahradníčka, který hrál v hospodě Na náměstí lidovky a country písničky, které patří na každou taneční zábavu.

Neděle je pomalu pryč, ale co pondělí? Vždyť ve známé písničce se zpívá „To je zlaté posvícení, to je zlaté pondělí“, takže jak je to? Horní hospoda nezklamala, večer se drží „Pěkná“, tentokrát se hraje na elektrické piano včetně mnohanástrojového počítačového doprovodu, který fakt zní jako taneční kapela. Ale už to není jako dřív, všechny zvyky tak nějak pomalu mizí. Vždyť Pěkná – to bývala událost. V práci se brala dovolená, v poledne bylo „maso a zas maso jako včera v neděli“ a na zábavu musely dámy přijít v jiných šatech než v neděli, to prostě jinak nešlo.

Je úterý, posvícení uteklo jako voda a za chvíli tu máme Vánoce, že :-) a s nimi zase nějakou tu kachničku.

Fotogalerie

«Zpět