Obec Přezletice


Zlatá posvícenská neděle

Vyvěšeno: 17. 9. 2010

Zlatá posvícenská neděle

Ke druhé zářijové neděli, kdy má svátek Marie, jíž je zasvěcena naše kaplička, neodmyslitelně patří posvícení a s ním spojené pouťové atrakce. A samozřejmě pořádný posvícenský oběd jako je kachnička se zelím, knedlíčková polívka zvaná kaldoun, nebo králíček, též s kysaným zelím (na barvě nezáleží :-) a bramborovým knedlíčkem. Posvícenské koláče malé i velké, se všemi možnými nádivkami. A pochopitelně nesmí chybět dobře vychlazené pivo, nejlépe plznička.

Když už jsme udělali „posvícení“ našim chuťovým buňkám a hlavně žaludku, nemůžeme opominout i stránku duchovní, která posvícení také provází. Po loňském znovuvysvěcení kapličky Pany Marie, jehož se zúčastnila dobrá stovka lidí věřících i těch, kteří zatoužili ve spěchu všedních dnů po jakémsi zamyšlení se nad celým světem, byl i letos požádán vinořský farář Pavel Jančík o podobné malé „zastavení“ u kapličky.

Ve 14 hodin se sešlo pár desítek místních i vinořských na prostranství před kapličkou, aby si vyslechli povídání o Panně Marii a co pro nás tato „boží“ matka znamená i v dnešní době. Slova pana faráře byla velmi blízká i lidem, kteří nenavštěvují pravidelně bohoslužby, ale spíše se v těžkých životních chvílích obracejí očima k nebi a hledají pomoc …

Pokora, láska i pomoc bližním by měla patřit do života každého z nás, ať jsme věřící nebo ne. Po dvou společných písních se přítomní spolu s panem farářem i jáhnem Karlem Koláčkem pomodlili Otčenáš a Zdrávas.

Protože byl den jako malovaný, kdy konečně po chladných větrných dnech vykouklo sluníčko a dokonce hřálo, přišli se ke kapličce podívat nejen dospělí, ale třeba i malé děti, a to včetně psích. A že trošku dováděly? Vždyť jsou to děti. :-)

Zastupitelky obce v čele se starostkou pak pozvaly pana faráře na malé posvícenské pohoštění na Horní náves, kde byl pro všechny připraven kulturní i společenský program.

V 15 hodin si vzala mikrofon paní starostka, přivítala přítomné a pozvala k sobě všechny současné zastupitele, aby jim přede všemi poděkovala za jejich čtyřletou práci pro obec. Dále připomněla datum konání komunálních voleb a dodala, že doufá v hojnou účast Přezleťáků – vždyť si budou volit své zástupce, kteří se po další 4 roky budou o jejich obec starat. Na jednu věc však zapomněla – spolu s komunálními volbami budou volby i do části senátu, kam naše paní starostka kandiduje za ODS. A to je jistě další dobrý důvod, proč k říjnovým volbám jít!

Slovo pak předala paní Hanzlíkové naší „kulturní referentce“, která všechny přítomné přivítala na našem posvícení, popřála jim dobrou zábavu při poslechu folklórního souboru Špalíček Praha a nabídla občerstvovací stánek s pivem a limonádou i stánek s vínem, a to včetně burčáku. Hostů byla letos plná náves a scházeli se ze všech stran a sjížděli se čím se dalo –

autem,
koňmo,
případně se nosili,
ale hlavně, že se měli všichni rádi!

Skoro dvě hodiny členové Špalíčku hráli, zpívali i tancovali a do svého vystoupení zapojili i několik místních dětí, které vzali k sobě „do kola“. Na tvářích rodičů i prarodičů byla hned znát lehká pýcha. Číhala jsem s foťákem, zda-li se objeví loňský „tanečník“. Mám ho! Škoda jen, že byl letos lehce indisponován nachlazením, protože to by tanec „rozjel ve velkém stylu“. I takhle to však bylo moc milé na pohled:

Můj další úlovek byl v řadách „osvěžujících se“, kteří nesli na svých plecích či hrudi různé kampaně:

Tak dlouho lovila, až se ucho utrhlo .. nebo tak nějak praví české přísloví :-). Byl mi skoro násilím odebrán jistou osobou foťák, která vůbec nechtěla pochopit, že foťáky, nože, dýmky a manželka se prostě nepůjčujou!!

Odpoledne pomalu přechází v podvečer, slunce zapadá za okolní domy a lidé se rozcházejí do tepla svých domovů. Jen malá skupinka asi 20 „otužilých“ zůstává do pozdních večerních hodin pod střechou velkého stanu a zatímco se vesnice pomalu ukládá do hajan, oni se baví a baví, a ba … chr, chr, chr. Dobrou noc.

P.S. Na pondělní „Pěknou“ jsem úplně zapomněla, ale když jsem vycházela kondičně unavená ze společenského sálu, hned mi to docvaklo – hudba z „horní hospody Na náměstí“ se linula otevřenými dveřmi na náves a veselý smích hostů se mísil s cinkotem sklenic. Jakou já dostala žízeň! Jenže měla jsem na sobě cvičební úbor, chyběl mi foťák a hlavně „bez peněz do hospody nelez“. Takže se tímto všem hostům „Pěkné“ pěkně omlouvám, příště holt potřebuju místo nápovědy trknout!

«Zpět