Obec Přezletice


Lampiónový průvod

Vyvěšeno: 3. 11. 2010

Lampiónový průvod

Předvečer státního svátku byl jako stvořený pro uspořádání lampiónového průvodu, který by byl po procházce obcí symbolicky zakončen u pomníků padlých položením květin s naší trikolorou.

Ve středu 27.října se okolo půl šesté začali na Horní návsi scházet rodiče a prarodiče s dětmi, které třímaly v rukou pestrobarevné lampióny všech velikostí i tvarů. Pravda, počasí bylo mimořádně „baboletní“ a sluníčko pořád ne a ne zapadnout. To ale vůbec nevadilo, protože na náš průvod čekala procházka Zahradní ulicí až na křižovatku s Veleňskou, kde bylo ideální místo pro vypuštění létajícího lampiónu „štěstí“, který svým světlem ještě dlouho osvětloval pomalu se stmívající podzimní oblohu. Potom se udělalo vpravo v bok! a hlavní Veleňskou ulicí se za dohledu „pořádkové služby“ ve složení předjezdec v automobilu pan Novotný a pěšák v reflexní vestě pan Milota jako koncové světlo, vydal skoro stočlenný, jako světluška blikající had, směrem na Dolní návsi a k pomníkům.

Ačkoliv z výchozího stanoviště vyšlo něco málo přes 60 lidí, cestou na průvod čekaly a přidávaly se další a další rodiny s lampióny. Během půl hodiny se začínalo šeřit a stmívat, což byl povel pro zapálení svíček v lampiónech. A tak se v Přezletických ulicích objevilo najednou plno usměvavých sluníček, kačenek, medvídků i klasických „harmonik“ s obrázky draků či jiných pohádkových příšer. Občas nějaký lampión upadl nebo mu zhaslo světýlko, což nejednomu malému majiteli vehnalo slzičky do očí. Naštěstí plno ochotných dospělých rukou vše napravilo a průvod mohl dokončit svou pouť.

U pomníků padlých na Dolní návsi se všichni shromáždili, zástupci obce položili k oběma symbolickým hrobům svátečně ozdobené mísy s chvojím, květinami a červenomodrobílou stuhou a paní starostka krátce dětem připomněla a vysvětlila, proč právě 28.říjen 1918, den vzniku samostatného Československa, je v dějinách naší země tak významný.

Svíčky v lampiónech pomalu dohořívají, ne tak ohníčky v dětských očích. Nelze se tedy divit, že následovala oblíbená otázka: „A co budeme dělat teď?“ s neoblíbenou odpovědí, že „Teď už půjdeme domů.“

Fotogalerie

«Zpět