3. přezletická drakiáda
Předpověď počasí se opravdu nemýlila a víkend se nesl ve znamení barevného babího léta. V sobotu svítilo celý den sluníčko a vítr byl jako stvořený pro létající draky – s vidinou stejného počasí i v neděli 10.října se chystala více než stovka „dračích letců“ a jejich doprovodu na třetí ročník přezletické Drakiády. Jenže ouha – sluníčko sice svítilo, dokonce i hřálo tak, že vyhnalo přízemní ranní mrazíky, ale od rána se nehnul ani lísteček. Ale protože naděje umírá poslední, všichni jsme doufali, že se dočkáme i trošky toho větru – podařilo se! Jak podotkla Olina Hanzlíková: „Měla jsem vítr objednaný přesně na 3.hodinu a vidíte, fouká!“.
Takže milí draci, vzhůru do oblak.
Ono dostat draka do vzduchu nebylo vůbec jednoduché, naštěstí se to většině přítomných podařilo. Přesto zůstalo na zemi několik draků, kteří sveřepě odmítali vzlétnout, ale těch se ujali zruční „drakopouštěči“ a rázně s těmi neposlušnými tvory zatočili. Pravda někteří museli běžet skoro až na Podolanku, povzbuzováni přihlížejícími:
Oříškem k rozlousknutí byli draci, ovládaní dvěma šňůrkami – těch se posléze chopili dva tatínci a po mnoha pokusech draka alespoň na chvíli udrželi ve vzduchu.
Jejich úspěch byl posléze oceněn zaslouženou odměnou; inu lid „popelnicových polí“.
Skoro dvě hodiny lítali draci všech velikostí, barev a rozměrů ve vzdušném prostoru Přezletic a radost z dračího odpoledne měli malí i velcí, dokonce i ti čerstvě dospělí.
Podzimní sluníčko pomalu přestává hřát, takže vzhůru dolů k hasičárně, kde na všechny už čekal cihlami ohraničený ohýnek na opékání buřtů, který pro všechny skvěle připravil „psí táta“Ludva.
Za pultíkem s buřtíky a limonádami stály Naše děti z Klubu 302 a kdyby včas nahlásily počet pomocníků :-), nemusely být pod „odborným okem“ paní Ilony Řachové. Přesto plnily skoro každá přání; a pak že dělají jenom „neplechu“. O publicitu ale nestály, ač si jí zasloužily. Jsou to prostě skromné Naše děti.
Buřty jsou skoro snědeny, pomalu je čas na návrat domů.
Dětem se pochopitelně nechce, ale nakonec i ony pochopily. Krásné odpoledne, které pro ně připravila jako vždy naše kulturní komise, si děti opravdu užily a o tom, že stále platí, že „kdo si hraje, nezlobí“ a děti si přece chtějí hrát pořád, svědčí dotaz jednoho malého špunta, který si utřel do rukávu mastnou pusu od buřta a pravil směrem k organizátorce: „A co budeme dělat teď?“. Odpověď, že „teď už se jde domů!“ se mu sice nezamlouvala, ale když všechny přítomné pozvala Olina Hanzlíková na další akci, kterou je hned za 14 dní 23.10. návštěva výrobny svíček v Šestajovicích s možností vyrobit si svíčku vlastní, vidina další „zábavy“ ho přeci jenom uspokojila.
Všem organizátorům patří velký dík, protože si to opravdu plně zaslouží. Děkujeme.
LČ