Pohádková mikulášská nadílka
Jakmile se blíží 5.prosinec, nejeden malý lumpík či zlobivec začíná přemítat o tom, že možná tolik lumpáren dělat neměl, že se neměl honit ve škole, že měl psát úkoly, uklízet si hračky a hlavně neměl nezlobit maminku! Vždyť maminka je ta, která pak nezbedné dítko schová do své náruče a zachrání před tím strašným rohatým řetězy řinčícím čertem, aby nebožátko neodnesl do pekla. (Á propos peklo – pro každého je spojené s ohromným žárem pod kotlem s hříšníky a vedrem až k padnutí; ne tak v Přezleticích, kde je peklo mezi hromadami sněhu a je v něm zima jak v ruskym filmu, brrr)
A je to tady! V neděli se kolem páté odpolední scházejí rodiče s malými dětmi u vánočně ozdobeného stromečku, vedle kterého je zleva již zmiňované ledové peklo, zatímco vpravo je pohádkové blankytné nebe (ovšem zima je tam jako v pekle ☺). Zima a mráz je sice pro všechny třeskutá, ale ve srovnání se sobotou, kdy bylo až dvacet pod nulou, je nedělních – 8°C o malinko příjemnějších. Naštěstí je připraven kotel čaje pro děti a pro dospělé i vylepšený rumem.
Úderem páté se pekelnými ohni rozzářila ulice a z Horní návsi přichází Mikuláš s Andělkou a svou pekelnou družinou. V očích doteď statečných dětiček se pomalinku objevuje strach i úcta před Mikulášem. Pekelná cháska bouchá košťaty o zem, což se nelíbí i přihlížejícím pejskům; nebýt statečné štěně na vodítku, roztrhalo by určitě čerta na cimpr campr.
Zatímco Andělka rozdává dětem „protistrachové“ bonbónky, Mikuláš se rozvážným krokem blíží k nebeskému pódiu, kde jsou připraveny pro všechny děti dárečky. Ale musí si je ještě naposledy zasloužit – někdo slíbí, že už bude hodný, někdo řekne básničku či zazpívá písničku, někdo zarputile mlčí a je jen malilinký kousíček od pláče. Největší „frajer“ byl ale malý Ríša, který letos už s Mikulášem hovořil, ale na dotaz, jestli Mikuláši řekne básničku, odpověděl, že ne, protože „neumím, já jsem malej“.
Dárky pomalu zmizely a najednou je prostranství u stromečku skoro prázdné. Ještě pár společných fotografií s Mikulášem, ale i s čerty, a je čas na loučení. Nebeskopekelná družina pomalu odchází vánočně osvětlenou ulicí, aby na celý rok zmizela buď v pekle, a nebo pozorovala lumpárny všech přezletických dětí skulinkou v obláčcích na nebi.
LČ
Fotogalerie
