Čarodějnický průlet obcí
V sobotu 30.dubna se na prostranství před Křenovým statkem (Horní náves) před 19.hodinou scházelo v menších či větších hloučcích docela dost Přezleťáků, aby si počkali na okamžik, kdy se otevřou brány statku a z nich se vydají za doprovodu alegorického vozu na svůj druhý pochod místní čarodějnice.
Tramtarará! A už jsou tady, jedna krasavice vedle druhé … a alegorický traktor za nimi.
Za doprovodu mnohých diváků pouhých se vydává průvod za zvuků hudby dolů na Dolní náves,
pokračují Ctěnickou a když tu ejhle! Hudba nehraje, to je ale nemilé. No co naplat, musejí si milé „dámy“ vystačit z vlastních zdrojů a tak se ulicí Zahradní linou písničky o modrookých holkách, třech růžích u Hradce, Nanynkách v zelí apod. Při otočce do Veleňské ulice je průvod přihlížejícími bouřlivě zdraven,
jakož i decentně sledován z oken pouhých:
bohužel klasické národní písničky jsou vyčerpány, a tak se při průchodem centra obce linou písně hodící se spíše do pozdnějších večerních hodin, což je ta o dráteníkovi, malém kominíčkovi a tak. Poté, co se průvod přiblížil na doslech k hasičárně, zaznělo z plných plic „Co jste hasiči, co jste dělali?“. Co by dělali, zapálili nám oheň a narazili sud píva; pivovárek snad neshořel. Co však shořelo, to byla naše vyfešákovaná čarodějnice. To se však stalo ale později, až dlouho poté, co se s naší „kočkou“ vyfotografovali všechny její sestry i vzdálenější příbuzné, a to včetně jednoho čaroděje, před kterým klobouk dolů, protože šel s námi děvčaty celý průvod. Masku Imhotepa v pozdních večerních hodinách zaměnil, aniž se musel převléknout, za úbor mnicha františkána či spíše martinkána (prostě si „cejchu“ převázal provazem a bylo).
Takže poslední tanec
A šup tam s ní!Slzy tekly proudem… hejno čarodějnic se proto houfem přesunulo k hejnu jinému,
aby tryznu za kolegyni zakončily jedním na ex! Hup …
Tak to by byly oficiality a začíná pravá nefalšovaná čarodějná zábava – opékání buřtů, létání malých čarodějnic kolem ohně, občerstvování se jak tekutě, tak i dobrotami na grilu (na které se srdce smálo a sliny doslova kanuly jako Pavlovovým psům) … a samozřejmě tanec a zpěv.
Zábava u ohně proudila a plynula až se najednou noc přehoupla do 1.máje, dne zamilovaných a zaláskovaných (práce si všímat nebudeme :-). A to se slaví jak? No přece polibkem …
Všem čarodějkám, které neváhaly ukázat konečně svou pravou tvář, aby všichni Přezleťáci věděli, kdože to tady tu vesnici řídí, a hlavně organizátorům a tvůrcům všech nápadů patří veliký dík. A svatému Petrovi taky, protože nad naším ohněm rozevřel nebeský deštník a za celý večer (na rozdíl od okolních obcí a městských částí) neukápla ani kapička deště. A tak jediný problém, vlastně škoda vznikla jen na tom věnci zeleném…
LČ
Fotogalerie
