zpíval si spolu s Františkem Huckem neboli „panem učitelem pletení pomlázek a vyrábění březových píšťalek“ Pavlík Prášil, a protože písničku neošidili, vydařila se jim píšťalička jaksepatří. Opatrně stáhnout kůru, nožem upravit náustek do správné velikosti a už to píská. Vlastní pomlázku si upletly i Jarka Malá s Jitkou Šillerovou, aby ji o velikonočním pondělí věnovaly svým vnoučkům (ostatně jak už tak babičky dělávají).
Od dvou hodin odpoledne v sobotu poslední březnový den přetékal náš společenský sál záplavou proutí, košíčků malých a ještě menších, kelímků s jarním osením, vyfouknutými vajíčky, barvičkami a pestrobarevnými ozdobami všeho druhu, které šikovné přezletické ruce a ručky potřebují pro výrobu velikonočních dekorací.
Během chvilky se skoro všechna místa u stolu zaplnila, ale vůbec nebyl problém přidat ke stolu další židli. Na stolku pod oknem byly jako vojáci seřazeny „vzorky“ všech možných velikonočních dekorací, ke kterým se chodily s větší či menší zaujatostí ve tváři děti inspirovat. A pak už jim pod rukama rozkvétaly stromečky, ve hnízdech se objevovala vajíčka, v osení kuřátka a na mašličkách se vesele houpaly pestrobarevné kraslice.
Velikananánský dík patří našim „dračkám peří“, které pod odborným vedením Dany Prášilové ve středečních podvečerech napletly pro děti z papíru více než dvacet papírových košíčků; ty po natření hnědou barvou byly k nerozeznání od těch proutěných. Holky, díky.
LČ
