Podvečerní mikulášská nadílka
„Jsou tady nějaké hodné děti, které by si zasloužily dáreček, Andělko?“, ptal se Mikuláš vpodvečer ve středu 5.prosince u přezletického vánočního stromečku. Nikdo mu ale neodpovídal, protože Andělka byla se svým košíčkem dobrot v houfu vystrašených dětí, které sladkostmi chlácholila po čertovském hrozivém strašení. Kdo by se taky nebál, když za ohromného rachotu rachejtlí, řinčení řetězů a cinkání zvonků se přiřítili tři čerti a čertice mezi děti; za nimi důstojně kráčel laskavý Mikuláš a jeho Andělka. „Anděli! Anděli!“ sháněl se zatím marně Mikuláš ze svého nebeského pódia, před kterým se tlačily menší i větší děti a čekaly, jestli i letos přeci jenom nějaký ten dáreček od ctihodného pana Mikuláše nedostanou. Moc dobře si byly vědomy toho, že zas tak úplně hodné celý rok nebyly; už si ale v duchu připravovaly slib, že se určitě už letos polepší. Vážnost svých slov chtěly pak podpořit nějakou pěknou básničkou či písničkou.
Andělka se konečně dostala k Mikulášovi a nadílka mohla začít s plnou parádou. U Mikulášova nebeského mikrofonu se střídaly děti malé i větší, děti vystrašené či děti hrdinové, děti u maminky v náručí i děti kurážné, které spustily z plných plic básničku o Mikulášovi. Některým klukům Mikuláš tak docela nevěřil, že nezlobí, a tak jim pro jistotu šáhl na nos, jestli ho nemají od lhaní trošku moc měkký. Neměli, a když tak jen malinko, a za slib, že se polepší, dostali i oni mikulášský balíček s překvapením.
Dětí bylo před Mikulášem doslova jako smetí a trvalo dlouhou chvíli, než byly všechny dárky rozdány, nezbyl ani jeden. Naštěstí zbyla Andělce v košíčku čokoládička – úplně poslední totiž říkala Mikuláši básničku holčička, pro kterou Mikuláš neměl připravený dáreček. Naštěstí to dobře dopadlo, protože holčička řekla, že má nadílku doma za oknem, ale moc by chtěla básničku Mikulášovi říct. Tak mu ji řekla a moc krásně.
A jak se naše náměstíčko před pátou hodinou rychle zaplnilo, tak se o necelou hodinu později rychle i vyprázdnilo a zbylo tady jen pár statečných dětí, které se chtěly vyfotografovat s Mikulášem, Andělkou i čertem. Moc jim to slušelo.
„Děti, ahoj a za rok zase na shledanou“, rozloučil se svatý Mikuláš a se svými pomocníky se odebral k zaslouženému ročnímu odpočinku. Ale pozor, děti, nemyslete si, že bude spát, kdepak, on bude po očku sledovat všechny ty, kteří mu slíbili, že už opravdu nebudou ten příští rok zlobit.
Mikuláši i vy jeho pomocníci, moc děkujeme za krásný pohádkový podvečer v obláčkovém nebi i v pekle pekelnym.
LČ
Fotogalerie
