Mikulášská nadílka
Tak to tu vážně ještě nebylo!
Blíží se 17.hodina v pátek 5.prosince a prostranství před OÚ se zaplňuje dětmi a jejich dospělým doprovodem. Každého při příchodu přivítal rozsvícený nápis VESELÉ VÁNOCE, který vlastně oddělil silnici od krásně vánočně nazdobeného „náměstíčka“ před obecním úřadem, a vánoční hudba. Barevně svítící smrčky, girlandy bílých světýlek visící na všech střechách, pod vánočním stromečkem dřevěný Betlém, ale pozor! Co to je vedle stromečku? Vždyť to je PEKLO s kotlem na vaření hříšníků (a nebo svařeného vína), oheň svítí pod malým kotlíkem, všude pytle na zlobivce, chřestící řetězy, no hrůza. Však se také děti raději tím směrem moc nedívaly. Protože čert nikdy nespí, že.
Zato druhá strana od stromečku, to bylo něco jiného, tady bylo přímo modré nebe i s hvězdami. Pro koho asi?
Když v tom hudba zmlkla a ozvalo se burácení, ke kterému najednou začaly prskat rachejtle, hlavně v pekle. Kde se vzal, tu se vzal ohromný čert a zpoza stromku vyskočili dva čertíci a dali se do pořádného strašení všech dětí, jen čertice zůstala v pekle a starala se o kotle. Malé děti se přimáčkly ke svým rodičům a dělaly „že tu vůbec nejsou“. Velký čert hudroval, láteřil a bouchal vidlemi o zem až mu z nich vyšlehly pekelné plameny.
Naštěstí chásku pekelnou dokázal zkrotit svým příchodem Mikuláš s andělkou, která honem rozdávala největším „ubrekánkům“ bonbónky. Mikuláš všechny přivítal a nadílka mohla začít. Děti viděly, že má vedle sebe připravené balíčky s dobrotami pro hodné děti, jenže dojít ten kousek k Mikulášovi do „nebe“, to byl výkon jen pro hrdiny. Čerti si nedali a nedali pokoj a doráželi na děti. Ty se statečně chopily mikrofonu a Mikuláši slibovaly hory doly (opravdu už nikdy prý nebudou zlobit) a honem říct básničku, zazpívat písničku, hlavně rychle pryč, zpátky do nářučí maminky či tatínka, tam je to nejbezpečnější. A tak ani Mikuláši ani andělce nevadilo, že některá písnička byla smíchaná z různých koled či dokonce někdo zpíval o travičce zelené.
Dětí přišla opravdu velká spousta a protože byla zima, čertovská družina pamatovala na čaj pro zahřátí a kdo se z rodičů nebál pekla, mohl si dát báječný svařák. Hodina utekla jako nic, pach síry pekelné pomalu mizel a spokojené děti se vracely domů, rychle prozkoumat balíček s nadílkou. Určitě byly spokojené, vždyť pro ně dobroty vybírali jejich rodiče, aby to Mikuláš správně trefil.
„Divadla“ se dočkali i dospělí – čert zahalil do svého pláště paní starostku a šup s ní do pekla!
Mikuláš chodí nadělovat hodným dětem každý rok, to se nemění. Co se ale podstatně změnilo, bylo nadělování pod širým nebem, peklo i nebe pěkně vedle sebe (jak už tak v pohádkách bývá) a k tomu všemu skvěle připravené pyrotechnické efekty. Herecké umění velkého čerta a vlastně celá režie tohoto „představení“, to pane čerte, klobouk dolů.
Tak buďme všichni příští rok hodní, ať k nám opět Mikuláš zavítá a třeba nás zase něčím milým překvapí.
Fotogalerie
