Zájezd na zámek Loučeň
Je sobotní ráno a my toužebně vyhlížíme sluníčko. Proč? Protože odpoledne jedem na výlet. Necelá dvacítka dětí a stejný počet dospělých. Sluníčka jsme se moc nedočkali, ale bylo příjemně, počasí na výlet jako stvořené.
A tak jsme se v jednu hodinu odpoledne nalodili do autobusu a vyrazili směr Loučeň. Za hodinku jsme byli na místě. Kdo si chtěl prohlédnout zámek, měl možnost, ostatní se rozprchli po zámeckém parku. Hned za vstupní branou čekalo děti první bludiště tvořené krásnými jehličnany. A ejhle, nebylo snadné najít správnou cestu ven, a tak někteří bloudili a bloudili, ale nakonec všichni ten správný východ našli. A je tu další bludiště, vlastně labyrint. Cestičky vysypané pískem, kde není možno zabloudit, ale cesta k cíli je velmi klikatá. Velký zájem byl o lanový most a opičí dráhu. Některé maminky, více však babičky, nevydržely a raději se dívaly jinam. Děti ovšem předvedly hrdinské výkony. A jdeme dál, tentokrát nacházíme bludiště palisádové, kde není vidět dospělý, natož dítě. A tak se ozývá: „Eliško, zvedni ruku, Terezo vyskoč“. Všichni se našli a jde dál. Lanové bludiště děti znaly už z našich Dětských dnů a další a další labyrinty nás čekaly po celém parku. Blížila se pátá hodina a to jsme vyrazili do místní restaurace na zasloužené občerstvení. Děti dostaly zmrzlinový pohár a dospěláci si dali každý podle své chuti.
Všechno má svůj konec i náš výlet. Kdo by si myslel, že děti po tak náročném odpoledni v autobuse usnou, ten by se velmi mýlil. Byly čilé až domů. Na konec si všichni účastníci zájezdu zazpívali známou písničku „Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu“ a byla to pravda. V Přezleticích bylo po dešti a my jsme všechno absolvovali bez jediné kapky deště.
Všem dětem přeji hezké a dlouhé prázdniny, ostatním pěkné léto a zaslouženou dovolenou.
Po prázdninách se těším na shledanou.
O.H.
Fotogalerie
