Karnevalové veselí
Jakýpak by to byl masopust, kdyby chyběl průvod maškar. No, on to přímo průvod nebyl, přesto by se tak, samozřejmě s přimhouřenýma očima, daly hloučky přicházejících namaskovaných dětí a jejich doprovodu nazvat. V neděli, poslední únorový den, se pořádal každoroční karneval pro naše nejmenší.
A že jich letos přišlo, společenský sál skoro prasknul ve švech. Hned při příchodu uvítala dvojice pánů muzikantů, mezi dětmi známá jako Bob a Bobek, směsicí nejoblíbenějších dětských písniček, na které si později děti i zatancovaly.
Ale teď zanechte tance i fotografování, začínají soutěže – stavění věže z kostek, přebírání luštěnin nebo soutěž v nejrychlejším vypití limonády. Ovšem pozor, tady se nepilo ze sklenic, ale jako miminka, pěkně z lahvičky s dudlíkem. To ale nebylo na závadu, soutěžící „dámy“ si pěkně dospělácky přiťukly.
Necelé tři hodinky her i tancování probíhaly v „míru a přátelství“, protože nade všemi těmi pohádkovými postavami bděly bystré oči indiánského náčelníka Vinetoua a jeho pokrevní sestry Oldy Shaterhandové. A jakápak by to byla pohádková zábava, kdyby tu nebyla hodná čarodějnice, v našem případě Saxana – nevykouzlila sice truhly zlata nebo pytle peněz, ale úsměv na dětských tváří ano. A ten je za všechny poklady světa.
Na závěr už zbývá jen jedno ze dvou kouzelných slůvek – DĚKUJEME.
LČ
Fotogalerie
