Území starodávného Pražska, menhiry, knovízská kultura, doba železná a předkové Keltů.
Víme, že v devátém století bylo panství Přemyslovců zváno Pražsko, Fraganeo.
Území přemyslovského panství zahrnovalo nynější Prahu, Prahu Východ, Západ a část středních Čech, zhruba po linii Mukařov- Český Brod, s hranicí na řece Šembeře (cca 850 n.l.). Měl však tento pražský okruh do kterého Vinoř-Přezletice a obecně Brandýsko náleží, nějakého předchůdce, byla tu nějaká Pra-Praha, obklopená středisky a opevněnými sídlišti?
Název české země spojujeme s kmenem Bójů, Boiohaemum, které kupodivu přečkalo i dobu germánského a hunského stěhování národů a přešlo na následné slovanské přistěhovalce, kteří vydatně posílili zbytky kelto-germánského a s ohledem na podunajskou diasporu i nějakého dalšího, třeba židovského nebo kelto-venetského lidu.
Vznik předchůdců Keltů měl nastat za pozdní doby bronzové někde na bavorském a západočeském území. Knovízská kultura pozdní doby bronzové, je spojována s možným rituálním lidojedstvím. To je záhadný stín na tváři této předkeltské civilizace. Knovízské pohřebiště pochází i z nedalekého místa, Dřevčic- Výsluní.
MENHIRY, jsou tajemná díla pravěku, spojované s duchy předků nebo v Bibli s jakousi anténou pro spojení s Bohem či božstvem (Bejth-el) či skambhou, osou vesmíru s védskými božstvy v Atharvavédu.
České menhiry a megalitické památky jsou povětšinou nedatovatelné dosavadními archeologickými způsoby. Přesto archeologové objevili v Praze-Čakovicích pískovcový kámen uprostřed kruhových příkopů, rondelů asi zasvěcených bohu Slunce.
Další podobný umělý útvar známe z Mutějovic u Rakovníka. Kdo ví, jestli menhiry, vztyčené kameny v nedalekých Dolních Chabrech, a dalším místech jako je Kersko v Polabí, Horoměřice na Praze 6, Slánské hoře a Družicích neměly obdobu na Zlatém kopci.
Nelze vyloučit nějaké menhiry na hoře Řípu, v místě rotundy sv. Jiří, a s ohledem na blízké Chaberské kameny také na zdejším Zlatém kopci.
Čakovický kruh s kamenem, Mutějovický půlkruh, Cerhenický elipsovitý rondel u Strakonic s devíti kameny a s podle světových stran orientovaným asi metr vysokým menhirem a zlomky nádob, zásobnice a hrnečku s ouškem, na východní a západní straně elipsy s devíti kameny, pocházejí z doby předkeltské knovízské kultury. Kruh devíti kamenů na návrší Sedlina u Rovné byl doplněn zlomky keramiky halštatské doby ze 7 stol.př.n.l. a bronzovým artefaktem. Další kruh devíti kamenů u Nihošovic na kopci Vostrém byl bohužel zničen a není nijak datován.
Menhiry měly asi označovat význačná místa, na nichž se kněží dostávali do tranzu, a nabývali snad za pomoci zvuků bubnu a fléten, opojných nápojů medoviny, vína nebo prostředků podobných indiánské ajahuasce jiných stavů nadvědomí, prorocké schopnosti, uzdravující moci ducha a dalších mimořádných schopností, které zná novodobá etnografie a antropologie.
Knovízská kultura sousedila s lužickou kulturou popelnicových polí. První byla asi prakeltská a druhá venetská, a povodí Vinořského potoka bylo okrajem této prakeltské civilizace. Za řekou Labem žily již záhadné, dle jedněch italické, jiných illyrské nebo dokonce protoslovanské kultury venetů.
V osmém až pátém století před našim letopočtem se pod vlivem znalosti železa, potažmo působením etruské kultury, vytváří halštatská kultura pojmenovaná dle slavného naleziště soli v rakouských Alpách.
Její podkulturou je středočeská bylanská kultura, s osídlením okolo Vinořského a Mutěnického potoka, s Dřevčickým hradištěm.
Přezletice a okolí zase leží na jakémsi pomyslném východo-západním středu této prakeltské, možná již bójské kultury.
Dřevčice, Levý Hradec, Minice, Závist, Hostivař, to je jen část hradišť pravděpodobně keltského lidu nebo lidu Keltům laténské doby blízkého. Šlo o rozvoj obchodních vazeb jantarové cesty. Jedna z rozvětvených povltavských cest zajisté vedla údolím Vinořického potoka od povltaví k řece Jizeře a dále na sever nebo podél Labe na Náchodsko.
V osmém až sedmém století př.n.l. bylo území střední Evropy napadáno trácko-íránskými a skytskými kmeny íránského původu. Útočníci poničili a vyvrátili mnoho hradišť a asi venetských sídlišť v karpatské kotlině a na Moravě. Jantarová stezka podél řeky Moravy a východního okraje Alp byla logicky z význačných center jakými byl třeba Prostějov-Kralice na Hané, přeložena podél Vltavy.
To přineslo pro české prakeltské obyvatelstvo zdroj bohatství, který se projevil obchodem se solí z Halštatu, jantarem, železem, drahocennostmi a etruským vínem.
U Dunaje tak vyrostlo sídliště Heumeburg, u nás hradiště u Břežan, známější pod názvem Závist.
Na halštatské Čechy měli záhadní Etruskové z Itálie a východních Alp velký vliv.
Hradiště Minice u Kralup nad Vltavou a pohřebiště v Poříčanech u Českého Brodu a v Čakovicích vydalo exotické zboží dovezené nejspíše etruskými obchodníky nebo získané v Etrurii v Itálii. Kupříkladu korálky z červeného korálu nebo červený korál.
A mezi těmito nalezišti, zhruba uprostřed leží povodí Vinořského potoka a hradiště Dřevčické (Za Humny).
Jestli již v oněch časech existoval jakýsi keltský předchůdce Pražska o více než tisíciletí mladších Přemyslovců, nevíme, ale leccos tomu nasvědčuje.
Hradiště na Závisti u Zbraslavi na opačném konci Prahy, se asi též pod etruským vlivem změnilo v mohutnou pevnost, s několikrát přebudovanými svatyněmi a objekty. Knížata Závisti asi vyvrátila halštatské hradiště v Hostivaři, a možná nějak ovládala širší okolí nynější Prahy.
V Praze-Letňanech byly kupříkladu archeology vykopány pohřby velmožů na kolových vozech, jimiž se tehdejší Bylanská kultura rané doby železné vyznačuje. A to s dochovanými čtyřmi koly vozu, nádobami a pozůstatky obětovaných zvířat na záhrobní cestu.
Takový objev velmožské vládnoucí vrstvy v Praze Letňanech je možná navázán na oblast mezi Ctěnicemi, Vinoří, Přezleticemi, Dřevčicemi a Jenštějnem.
Většina hradišť a velmožských dvorců rané doby železné z doby mezi roky 600 až 400 př.n.l. (hradiště Minice 600 až 530 př.nl.), Závist 520-400 př.n.l.), byla opuštěna a zničena, asi vzbouřenou vojenskou vrstvou keltské společnosti, bojovnickou elitou nespokojenou s vládnoucí mocí, zhýralou jakýmsi pravěkým oligarchickým způsobem vlády, míjejícím se s realitou života tehdejší společnosti, libující si v opojení vínem a vydávající velké prostředky za etruské luxusní zboží a alkohol.
Keltská vojenská aristokracie umožnila lidu založit další, nové pozdně halštatské osady a asi nemalá část předků Bójů odešla dobývat, spolu s dalšími kmeny panství Etrusků v Pádské nížině (395 př.n.l.). Keltové napadli Řím, údajně zachráněný kejháním hus na Kapitolu (390 př.n.l.) Později Keltové pronikli také zeměmi Ilyrů na Balkáně a vyplenili Delfy (297 př.n.l.), slavnou věštírnu slunečního boha hyperborejců Apollóna.
Jestliže za první pra-prahu nevezmeme Závist pozdní doby bronzové (1380?-1100? př.n.l.), pak zbraslavská Závist u Břežan s pražským okolím by jakýmsi předskokanem přemyslovské Prahy být mohla.