Za časů halštatských Keltů a laténské kultury
Pozdně halštatská kultura těch Keltů, Venetů, a jiných kmenů, možná tu a tam i Skytů, kteří po sobě zanechali na Slovensku názvy některých řek (Nitra, Náitra, sanskrt nétra, boží zrak, který vidí skrze všechna nitra, Hornád, nád, nádí, perské nebo sansrtské slovo znamenající řeka), byla v třetím století před našim letopočtem posilněna novou vlnou Keltů z Porýní nesoucích laténský umělecký styl. Možná se k nim přidali potomci keltských Bójů, kteří ustupovali před rostoucí mocí Římské republiky v dnešní Itálii nazpět do Podunají a do Čech.
Výsledkem byla druhá a možná již třetí Pra-Praha, oppidum, obecně zdomácnělé pod pojmem Na Závisti. Tím u nás a proslulé období keltské civilizace laténské kultury.
Z tohoto času pocházejí keltské hroby v Přemýšlení s nálezy spon, pohřebiště v Líbeznicích Bášti, a Vinoři.
Starší, halštatskou fázi označujeme za dobu železnou.
Nejnovější bádání ukazují na to, že přinejmenším po linii jižně od řeky Labe byly Čechy místem, kde se vytvářely keltské kmeny kolem roku 1000 př.n.l.
Keltský svět ovlivněný řeckou a zejména etruskou kulturou s jejich kněžími a vykladači osudu (haruspiky), vedl i vytvoření velmožské knížecí oligarche, bydlící na dvorcích a zvláště hradištích (Minice u Kralup, Dřevčice, Březí, Hostivař a Závist), holdující hodokvasům a platícím horentní hodnoty za etruské víno, 800-40 př.n.l
Vzájemné střety mezi keltskými knížaty, s pokusy dobýt Pra-prahu, hradiště Závist se svatyněmi a možnými věštírnami, vedly k tomu, že asi vojska ze Závisti dobyla Hostivař, a spálila hradiště Minice (cca 530 př.n.l.), aby po sto letech (cca 400 př.n.l.) byla tato jakási keltská mocnost, předchůdce Přemyslovského Pražska 9 století n.l., svržena, dosud málo prozkoumaným převratem asi části keltských vojenských elit a lidu vůči svým vládcům. Potom se nemalá síla keltské společnosti vydala na pochod přes Alpy a dle římských letopisců, k údivu dříve spřátelených Etrusků, dobývali části jimi osídleného území kolem řeky Pádu a mnohé Etrusky vyhnali jako Raety do východních Alp, kde se dodnes nacházejí etruské skalní nápisy.
Přezletice a další oblasti Polabí byly v této době (530-400 př.n.l.) v moci nám neznámých vládců, a po konci jejich vlády a tažení Keltů do Itálie, na Balkán a do malé Asie (Galatie), osídlení Čech zřídlo, ačkoliv mnohá sídliště pokračovala až do laténské doby.
Další rozvoj české keltské oblasti vedl po zkušenostech nabytých Kelty ve středomoří k ražbě mincí, výstavbě oppid, zavedení hrnčířského kruhu, kosy na sekání trávy a obilí a mnoha dalších novinek.
Tato druhá laténská keltská fáze evropské kultury byla nakonec zasažena mocí Dáckého tažení krále Burebisty do Panonie (do Maďarska a na Slovensko), a dobytím Galie Gaiem Juliem Cesarem. Takže zbývající Bavorská a česko-moravská keltská moc postupně slábla, asi prožívala nějaké vnitřní střety a nakonec podlehla Germánům a na sever postupujícím Římanům. Zbylé obyvatelstvo se mísilo se zaostalejšími Germány a částečně přečkalo bouřlivé časy stěhování národů, aby nějaký ten genetický fond přeneslo i mezi Slovanské přistěhovalce.