Přezletice uprostřed kraje Slovanských a přemyslovských hradišť
Přezletice leží v kraji, který obývalo plemeno slovanského obyvatelstva, které asi tvořilo jádro původní skupiny mýtického vojvody Čecha. Z lidu Čechů se mohly v následujících staletích oddělovat s jinými slovanskými etniky promísené kmenové útvary, známé z pozdějších pramenů jako Lučané v Poohří, Pšované na Mělnicku a Zličané mezi řekou Sázavou a Polabím u Kolína.
Hradiště slovanská na území středních Čech můžeme rozdělit na raně slovanská (Klučov), následující období avarsko-slovanské a předvelkomoravské (7-8 století), jako je hradiště Šárka, Butovice a Zámky na území Prahy, a na hradskou soustavu přemyslovského panství konce devátého a poloviny desátého století za knížete Bořivoje, jeho synů Spytihněva I. a Vratislava I..
Tato systematická činnost přemyslovského rodu, potvrzovala tři základní principy.
- Kníže Bořivoj, pokřtěný samotným biskupem Velké Moravy, Metodějem, po porážce Strojmírova pohanského povstání, povolal nejspíše z Moravy učence, kněze a umělce, kteří pomohli upevnit jeho moc a slávu, snad za podpory nějaké velkomoravské posádky.
- Jeho synové se po smrti krále Svatopluka r. 894 oddělili od Velkomoravské říše. Důvodem měly být neúměrné dávky vybírané Mojmírem II,, králem Velké Moravy od svých vazalů, asi na bratrovražednou válku s bratrem Svatoplukem II, a kočovnými maďarskými kmeny.
- Rozkládající se moc velkomoravské říše a následné uherské nájezdy na další slovanské kmeny a Německou říši, donutily přemyslovská knížata k přebudování, rozšíření nebo novému založení hradišť, jež vymezovala jejich panství vůči sousedním kmenům Pšovanů na severozápadě, Zličanů na východě, Doudlebů na jihu a Lučanů na západě.
Počínaje jihozápadním směrem se jednalo o hradiště Tetín, Libušín u Kladna, Budeč, spřátelený pšovský Mělník, Starou Boleslav, Lstění na řece Sázavě, s vnitřnější soustavou hradišť, Pražským Hradem, Levým Hradcem u Roztok, Pravým Hradcem u Klecan, Vinoří-Přezleticemi, navazujícími podél Vinořského potoka na Starou Boleslav.
Přemyslovci tak upevnili svoji moc, a logicky se dostali do role možných sjednotitelů všech kmenů české kotliny, protože středočeskému knížectví přemyslovskému mohli jakž takž konkurovat východnější Zličané z Kouřimi, nebo pozdější Slavníkovci z Libice nad Cidlinou na pomezí mocného kmene Charvátského.
Pohlédneme-li na mapu českých zemí, jsou Přezletice na staroboleslavské cestě součástí starodávné spojnice mezi obchodní žitavskou cestou podél Jizery, cestou směřující přes pražskou kotlinu do Regensburku (Řezna), a na zemi Zličanů se sídlem v Kouřimi podél Labe.
Údolí Vinořského potoka a oblast nynější obce Přezletice, náležející východnímu břehu Vltavskému, tak leží na pomyslné ose spojující dvě prvotní mýtická střediska českých dějin a to horu Říp a kámen Lecha, bratra praotce Čecha v Kouřimi.
Na tuto zásadní a tajemnou osu prvního sídlení české tabule slovanským etnikem, prolínajícím se s pozůstatky germánského lidu, navazuje tradice Libuše, vědmy, dcery soudce Kroka, ženy Přemysla Oráče z kmene Limuzů na Děčínsku, povolaného na stolec knížecí, přinejmenším na území pražské kotliny. Byl to kraj Libuší, vědem, které nosily toto jméno pro své, blíže neurčitelné parapsychologické schopnosti jasnozření a jasnovidění nebo jakéhosi slyšení hlasů a vůle slovanských bohů.
S Libušemi a legendami o Čechovi a Lechovi souvisí mimo horu Říp, Libušín a mýtický Vyšehrad, také slavníkovský Oškobrh a věštebné Libušino jezírko s věhlasným pohřebištěm zlických knížat a velmožů na hradišti Staré Kouřimi.
Protože Přezletice leží na pomyslném středu mezi těmito památnými místy, mohla by tam být symbolická vyhlídka kněžny Libuše.